22.7. Svátek sv. Marie Magdaleny
Papež povýšil památku Marie Magdalény na svátek
Jak uvádí latinsky psaný dekret, datum nového svátku Marie Magdalény zůstane 22. července. Při liturgii se budou používat stejné texty, jako jsou nyní uvedené v misálu a v Liturgii hodin. Nově však přibyde samostatná preface, která byla zveřejněna v latinském jazyce (viz příloha). Biskupské konference mohou tento text přeložit, aby se po schválení Apoštolského stolce používal v národních jazycích. Podle sekretáře Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Artura Rochea souvisí změna s aktuálním církevním kontextem, který vyžaduje hlubší zamyšlení nad tématy důstojnosti ženy, nové evangelizace a velikosti tajemství Božího milosrdenství. „Byl to Jan Pavel II., kdo věnoval velkou pozornost nejen důležitosti žen v poslání samotného Krista a církve, ale i zvláštní úloze Marie Magdalény, která jako první svědek viděla Vzkříšeného a jako první posel hlásala apoštolům Pánovo vzkříšení,“ píše Mons. Roche v komentáři k dekretu. Tato důležitost přetrvává i v současné církvi, která „chce přijímat, bez jakýchkoliv rozdílů, muže a ženy všech ras, národů a jazyků, aby jim hlásala dobrou zprávu evangelia Ježíše Krista, doprovázela je na jejich pozemské pouti a nabízela jim zázraky Boží spásy.“ Papež František rozhodl o povýšení památky na svátek v kontextu Svatého roku milosrdenství, aby poukázal „na důležitost této ženy, která projevila velkou lásku a byla Kristem tak milovaná,“ dodává Roche. Podle Písma byla Marie Magdaléna ženou, ze které Ježíš „vyhnal sedm zlých duchů“. Doprovázela Krista na jeho cestách a následovala jej až ke kříži. V zahradě, v níž bylo uloženo Ježíšovo tělo, se s Pánem setkala po jeho vzkříšení. Západní tradice, zejména od Řehoře Velikého, často identifikovala Marii Magdalskou se sestrou Lazara a Marty z Betánie. Komentář k dekretu také poukazuje na kontrast mezi Evou, ženou ze zahrady ráje, a Marií Magdalskou ze zahrady zmrtvýchvstání: první vnesla smrt do světa, v němž vládl život, druhá hlásala život od místa smrti (hrob). Výzva, s níž se Ježíš k Magdaléně obrátil po svém vzkříšení („Nedotýkej se mě“), je apelem na celou církev, aby nehledala lidské jistoty a pocty, nýbrž víru v živého a vzkříšeného Krista. „Je správné, aby měla připomínka této ženy stejný stupeň slavení, jaký byl dán ve Všeobecném římském kalendáři apoštolům, a aby se zdůraznilo zvláštní poslání této ženy, která je příkladem a modelem pro každou ženu v církvi,“ uzavírá svůj komentář Mons. Roche. (zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce) +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ Osoba Marie Magdalské byla hodnocena mnohokrát a protikladně z knihy Biblické postavy , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Je zvláštní příběh oné Marie, Ježíšovy učednice, která pocházela z Magdaly, vesnice rybářů u Tiberiadského jezera, obchodního centra s rybami nazývaného řecky Tarichea, tedy „slaneček“. Její osoba byla hodnocena mnohokrát a protikladně. My vyjdeme ze situace jednoho jarního jitra, jehož atmosféru vyvolává úryvek z evangelia podle Jana, jehož část nám předkládá velikonoční liturgie (20,1–18). Marie v něm stojí před hrobem, do něhož bylo před několika hodinami uloženo Ježíšovo mrtvé tělo. Paradoxní je, že si splete Ježíše, který vstal k novému životu a stojí před ní, se zahradníkem. /prevzato z www.vira.cz/Marie Magdaléna
Jak mohlo dojít k takovému nedorozumění? Odpověď dává sama povaha velikonoční události, která se sice odehrála v dějinách, ale zároveň jde o tajemný a transcendentální nadpřirozený děj. K „poznání“ Zmrtvýchvstalého nestačí oči ani fakt, že s ním putovala, naslouchala jeho promluvám na palestinských náměstích nebo s ním večeřela. Zde je zapotřebí hlubokého vhledu, jaký nabízí vyšší poznání. Marie „pozná“ Ježíše, až když ji osloví jménem, oči její duše se otevřou a ona zvolá „hebrejsky ‘Rabbuni’, to znamená ‘Mistře’“ (20,16), a tak se jí dostává poslání být svědkem vzkříšení: „Jdi k mým bratřím a oznam jim: ‘Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu’. Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: ‘Viděla jsem Pána!’ – a toto že jí řekl“ (20,17–18).
Marie z Magdaly vstoupila na scénu evangelií jako jedna z žen, které přispívaly Ježíšovi a jeho učedníkům ze svého majetku. K jejímu jménu byla přidána poněkud silná specifikace: „z které vyšlo sedm zlých duchů“ (Lk 8,1–3). Právě u této zprávy vidíme další záměnu. Výraz sám o sobě může vyjadřovat něco velmi závažného (sedm je číslo plnosti), ať už jde o fyzické nebo morální zlo, které ji zasáhlo a z nějž ji Ježíš vysvobodil. Ale tradice, tisíckrát opakovaná v dějinách umění a přetrvávající až do našich dnů, učinila z Marie prostitutku, a to jen proto, že předchozí stránka evangelia – 7. kapitola evangelia sv. Lukáše – vypráví o obrácení anonymní „hříšnice známé v onom (nejmenovaném) městě“ – té, která drahocenným olejem pomazala Ježíšovy nohy, když byl hostem v domě věhlasného farizea, omyla je svými slzami a osušila svými vlasy.
Totéž gesto zopakovala jiná Marie, sestra Marty a Lazara (Jan 12,1–8). Tak se naplní další záměna za Marii z Magdaly, kterou si některé populární tradice pletou s Marií z Betánie, když ji nejprve zaměnily za prostitutku z Galileje. Ale to ještě konec deformacím tváře této ženy. Některé křesťanské apokryfní texty, sestavené v Egyptě okolo 3. století, dokonce identifikují Marii z Magdaly s Marií, Ježíšovou matkou!
Proměňuje se natolik, že se pomalu stává symbolem nebo obrazem božské moudrosti, která vychází z Kristových úst. A proto – nikoli pro zlovolné narážky, které nám předkládá jako pokušení ve víře povrchní literatura –, říká apokryfní Filipovo evangelium, že Ježíš „miloval Marii více než ostatní učedníky a líbal ji na ústa“. V Bibli se praví, že „Moudrost vychází z úst Nejvyššího“ (Sir 24,3). Úděl Marie z Magdaly je podivný; snížena k prostitutce a povýšena k božské Moudrosti! Naštěstí jediný, kdo ji povolal jménem a poznal, byl Ježíš, její Mistr, Rabbuni, onoho velikonočního jitra.